**Perfektní Nikča**
Poslední dobou hodně bojuju za zavřenou oponou, aniž bych to komukoliv řekla.
Je mi 25 a můj život se víceméně obrátil vzhůru nohama už pár let zpátky, kdy jsem se přestěhovala do Plzně.
Plzeň miluju, dala mi toho hodně včetně konečně zdravého vztahu, který se nemusí tak na vašich obrazovkách tvářit.
Jsme normální pár, který si k sobě našel cestu i skrz všechny klády, co se válely na zemi a za to jsem moc ráda.
Je tu ale věc, která na našem vztahu zdravá není a to je moje sebevědomí.
Vždy jsem bojovala s tím, jak vypadám a jak se liším od ostatních holek. Dřív jsem to moc nevnímala a brala to, že jsem prostě možná trošku jinačí.
Občasně jsem cvičila, jelikož jsem záviděla slečnám, které byly hubené, měly tu „thigh gap“ mezi stehny a jedly stále jen zdravě. Byla jsem závislá na těchto obrázcích žen a sebe jsem nenáviděla za to, že nedokážu být jako ony.
Byly ale i doby, kdy jsem na to prděla a hleděla si svého. Můj koníček byla četba, hry, kamarádi.
Hodně z toho mi zůstalo do teď, až na to, že jsem opustila četbu, jelikož si říkám že „není čas“. Čas je, ale nejsem schopná si jej udělat.
Okolo 20 roku života jsem si našla někoho, s kým jsem si tehdá myslela, že budu celý život. (Fun fact, jsem ráda, že spolu nejsme) Chodili jsme na výlety, houby, popíjení s kamarády (nutno dodat, že jeho) a já si všimla toho, že nejsem naprosto šťastná a nakonec se dostala i ke streamu.
POHLTILO MĚ TO.
Naprosto, stala se z toho vášeň. Sdílet hry a ukazovat je světu a ftipkovat? To zní jako naprosto famózní věc.
Streamem jsem přestala chtít tolik chodit ven a začala jsem kynout. No, prostě nebyl tolik pohyb a víc jsem seděla doma a dělala, co miluju.
Nakonec mi tehdy partner navrhl, že budu cvičit a abych v tom nebyla sama, začal se měřit společně se mnou.
Každou neděli mě tehdy čekalo postavení se na váhu, vyhodnocení kolik tuku mám v těle a následně měření paží, stehen, pasu a břicha.
Měla jsem tehdy i nějaký ten xiaomi náramek, který mi měřil spálené kalorie, dala jsem si za cíl 200 a cvičila i 2 hodiny kardia, abych to spálila… A protože tento náramek počítal opravdu zle, tak někdy ani 2 h kardia nebyly dostatek. A to zní jako pěkná kravina co? Pro mě tehdy nebyla…
Proč ale tohle píšu?
Poslední dny se necítím dost hezká, co se týče společnosti. Mám potřebu se porovnávat s úspěšnějšími streamerkami a říkám si, jestli za to může to, jak vypadám (Určitě ne, ale moje hlava to není schopná přijmout)
Nemám za sebou 100 % comfy pozadí s růžovou barvou, nejsem blond a nemám vždy „on point“ make-up, nejsem vždy usměvavá, nejsem kost a kůže a mám problém se bavit s novými lidmi a neumím prolomit ledy…
Jsem postavově dost bytelná, nejsem žádné tintítko.
Mám špeky jako každý člověk a tak moc se za ně stydím, že nejsem schopná ani sedět nahá před vlastním přítelem.
Mám strie na spoustu místech, a pár mi jich přibylo poslední měsíce. (Určitě není na vině subathon :DDDD)
Nejsem dost blond, mám kruhy pod očima, i když spím 12 hodin a hlavně nejsem dost „holčičí“?
Netrávím v koupelně X hodin a ani nevím, jak má fungovat správné staraní se o pleť, aby byla bez beďarů.
Jsem na streaming vůbec dost hezká? Dá se vůbec dotáhnout úspěch v této kariéře, aniž bych byla furt 24/7 jako holka perfektní?
Mám nohy, co mně unesou kam potřebuju.
Mám bříško, které přeměňuje úžasná jídla na palivo, pro mé tělo.
Mám oči, díky kterým vidím co úžasného je na planetě.
Mám nos, kterým můžu vonět cokoliv se nachází v mém okolí.
Ale hlavně mám i ruce, díky kterým můžu obejmout ty, které mám ráda.
Stále bojuju se svým vzhledem. A asi i dlouho budu.
Doufám, že čas, který vkládám do cvičení nevyjde vniveč a že snad díky dílně něco shodím a naberu svaly.
Možná tento příspěvek nemá moc extra pro někoho hodnotu, jelikož to není cosplay ani recenze. Je to ale náhled do mého mozku, který je centrem všeho co jsem schopna vydat v rámci streamu či okolo něj.
Jen tím chci říct, i když s něčím bojujete, věřím, že to zvládnete. <3
Nikča
AI cosplaye společně s malým ďáblíkem?
Původně jsem zvažovala kdy pořádně tento set vydat.
Zda by nebylo lepší počkat třeba na zimu a vydat to jako částečně mikulášský set. Nakonec jsem si ale řekla, že to vydám v letním.
A kdo ví, zda cosplay anděla by na mě byl dobrý nápad.
A co bude příští cosplay?
No v první řadě bude ROZHODNĚ dřív a zvažuji, zda bude lepší roztleskávačka či D.va. Co myslíš ty?
**O hře:**
**Datum vydání:** 30.1.2019
**Platforma:** Playstation 4/5, Microsoft Windows, Nintendo Switch, macOS,Xbox one / Series X/S
**Cena:** 717 kč
**Moje bodování:** 7,5 z 10
**Žánr hry:** sci-fi, survival, otevřený svět, adventura
Vydavatelem je Unknown Worlds Entertainment
O Subnautice jsem už nedávno jednu recenzi napsala a jelikož, než jsem stihla dohrát první díl, dostala jsem i druhý, řekla jsem si, že se do něj pustím, i když jsem už neměla nikoho, kdo by mi poradil jak s prvním dílem, kde mě víceméně mohl i někdo navigovat.
Než jsem se tedy úplně ponořila do hry, zbývalo mi vybrat obtížnost.
**-Přežití ->** hlad, žízeň, hledání zdrojů v moři, možnost podchlazení
**-Svoboda ->** To samé ale bez hladu a žízně
**-Hardcore ->** Survival s 1 životem, žádné upozornění na docházející kyslík
**-Kreativ ->** Budování bez restrikcí, žádné starosti o kyslík, jídlo, teplo, podmořský tlak, příběh a smrt
Poznámka Nikči : Ano, je to naprosto stejné jak u předchozího dílu
Tentokrát se naše protagonistka jmenuje Robin a vydává se na planetu 4546B, pokud vám tenhle název přijde již povědomý, ano jedná se o stejnou planetu, na jaké ztroskotal Riley i prvního dílu. Akorát na jiné části.
V sektoru 0.
Sektor 0 je o hodně menší než dějiště prvního dílu, avšak je stejně hluboký a dokonce se tady i víc nachodíte na pevné zemi.
Dovolím si i trošku zde pracovat s prvním dílem a proto, pokud jste nečetli předchozí recenzi, doporučuji napravit.
Poté tedy co Riley opouští planetu 4546B, se domníváme, že řekl Alteře o možném bohatství na planetě a tak se tam vydávají prozkoumávat již výše zmíněný sektor 0.
Jak se tedy na planetu dostává Robin?
Vskutku jednoduše, Robin se na planetu vydává kvůli smrti její sestry- Sam, ta dle Altery zemřela kvůli nedbalosti. To se ale Robin nezdá a tak se vydává hledat pravdu sama. Při příletu na planetu, kde zrovna tropí brikule bouře, se ji podaří přiletět bez povšimnutí a ona se může volně rozhodnout, zda první půjde prozkoumat spíše vodu či mrazivou část. Tohle je již plně ve vašich rukou.
Co hry sdílí je to, že ani jedna nemá tutoriál a hodí vás do vody a plav. Každopádně je tu stejný vzorec jako vždy. Najdete si suroviny, uděláte si skener, sbíráte pod vodou různé útržky blueprintů, vylepšujete svoji výbavu a tak dokolečka.
Jedna z věcí, co mně brzy ale překvapila je, že třeba korály změnili svoje působiště na jinačí místa a někdy mě stálo i život se k nim dostat (tedy aspoň na začátku hry). Nějaké suroviny jsem našla víceméně až v konečné fázi hry, jelikož jsem ani nevěděla, že se tam dá dostat :D
Ale to bych řekla, že byl hlavně problém toho, že jsem víceméně nečekala, že pro materiál polezu do análu jinému tvorovi, nu což. Nakonec jsem se jeho traktem projela jen jednou.
Naproti prvnímu dílu, druhý je značně menší a to hlavně z důvodu, že to původně mělo být pouze rozšíření prvního dílu, nakonec je to standalone datadisk a jsem za to i ráda.
Biomů je tu o něco méně, ale jsou stejně dech beroucí jako předtím.
Nějaké byly zbrusu nové a já byla naprosto unesená, když jsem vplouvala do různých zákoutí světa.
Hra má stejné ovládaní jako první díl a grafika je taky stejná. Hry se stíny a světlem zůstává. Ale i tak jelikož se jedná o nové lokace, má to své kouzlo.
Další změnou je to, že se zde nenachází tolik živočichů, kteří by vám nutně usilovali o život. Je jich tu o poznání méně a tak pro mě hra ztratila i nějaké to tajemno. O co víc mě pak děsil zážitek, kdy mi byl zcizen nějaký předmět, který jsem zrovna používala nějakou vodní opicí!
Okradena za denního světla! Nakonec jsem si to s opicí vyříkala a po nějaké době mi začala nosit i materiál, který se zrovna hodil.
Taky krom těchto opiček narazíte na velice krásné tučňata! Původně jsem chtěla jedno sníst, ale nešlo to. Pak jsem se dočetla, že se dají používat jako palivo, ale není to úplně potvrzená informace…
Krom tohoto se i v této části planety nachází nějaké ty stavby architektů a tak zde máte i druhou dějovou linku, kterou řešíte.
Víc vám k ní ale neřeknu, jelikož by z toho mohl být slušný spoiler.
Ale co vám můžu říct, světlo se bude hodit taky, protože v některých místech je fakt zatracená tma.
**Zajímavost:** Tento díl měl spíše pouze doplňovat první díl. Nakonec se jej ale autoři rozhodli vydat jako samostatný díl série. Už teď víme, že je v procesu i 3 díl. A jako další zajímavost v průběhu vývoje se dalo hrát i za sestru Robin- Sam.
**Obsahuje spoilery!**
**Postavy:**
**Robin Ayou-** Hlavní postava, do jejíž kůže se vžijeme
**Al-An-** Záhadný kamarád Robin
**Samantha Ayou-** Zesnulá sestra Robin
**Marguerit Maida-** Obyvatelka planety a kamarádka Sam
Než skočím do příběhu, chci pouze podotknout, že děj se odehrává 2 roky PO prvním dílu.
Poté co se Riley vrátil zpět na zem a potvrdil nerostné bohatství na planetě a zánik posádky Degasi na planetě 4546B se Altera opět začala vrtat v této nehostné zemi.
Vyslala několik posádek do oblasti, které se přezdívá „ZERO“
A zde také začíná můj příběh, jmenuju se Robin a sedím momentálně ve svém maličkém modulu, kdy se snažím dopadnout na planetu 4546B schovaná za vichřicí, která zde právě řádí.
Co tu vůbec chci? Altera tvrdí, že moje sestra zde zemřela kvůli vlastní nedbalosti, ale já vím, že to není pravda.
Sam se vydala na tuhle planetu s Alterou jelikož je příliš nadaná na robotiku. Chtěla jsem, ať zůstane doma. Věděla jsem, že spolčit se s Alterou není nejlepší. Neposlechla.
Mně přitom zůstala na krku Brambora (její kočka). No a teď tu tvrdnu a snažím se přijít na to, co se Sam vlastně stalo.
První záznam v lodním deníku. Sektor Zero je vážně nehostný. Krom všude přítomné vody je na této části planety i pevnina. Celá ale zmrzlá a tak se snažím více schovávat u kytek, které vydávají teplo.
Když jsem vyhledala svůj záchranný pod ve vodě. Píplo mi na PDA zpráva od Saminé spolupracovnice- Lilian. Poví mi o stanici Delta, kde byla se Sam a že bych se tam měla vydat. Navíc má radiovou věž, kterou bych neměla minout. Musím se tam vydat.
Než ale půjdu na věc, seženu si nějaké vybavení a tak mám brzy u sebe skener, lepší vzduchovou láhev, baterii a další vymoženosti.
Druhý záznam v lodním deníku. Zatím co prozkoumávám tuto planetu, zachytila jsem podivný zvuk na svém PDA. Brzy jsem objevila podivnou budovu postavenou pod vodou. Při bližším ohledání to na mě působí až moc… Mimozemsky? Objevila jsem něco nového?
Našla jsem Architekta! Mysleli jsme, že vyhynuli a najednou tu je jeden se mnou?
Uložen v krychli.
Najednou je někdo… V mé hlavě?
Architekt obývá mou hlavu. Jmenuje se Al-An a já jsem jeho datová schránka, dokud mu neseženu tělo skládající se z tkáně, kosti a orgány.
Celý tento příběh by byl mnohem snadnější, kdyby si Al-An pamatoval, kde aspoň něco najdu, ten si ale nic nepamatuje a tak je téměř vše na mně. Občas nacházím na této podivné planetě jejich stavby a jsou opravdu pozoruhodné.
Třetí záznam. Jsem již vybavena a tak se vydávám na onen ostrov, který zmínila Lilian. Když se ale přibližuju k základně, potkávám ženu jménem Maida, které se rozhodně můj výskyt zde nehodí a poradí mi, abych se držela mimo její území.
Na stanici Delta se dozvídám, že stanovišť je více- Delta,Phi robotics, Zero, těžební oblast Koppa a Omega- výzkumná stanice. Taky tu máme onu zmíněnou věž, která komunikuje s Vesprem, který odhalil na planetě 2 aktivní formy života.
Bude lepší tu věž brzy zneškodnit a přepnout ji do testovacího režimu.
Taky tu od nějakého člobrdy dostávám tip na komponenty, které by mi mohly pomoci. Ty jsou ale ve staré lodi, která tu ztroskotala už před nějakým tím časem. Na plavidle Mercury 2. Je možno, že Mercury se potýkal se stejným osudem jako Aurora?
Našla jsem nějakou základnu s mechem, která ale vypadá, že funguje. Je to obydlí Maidy, která mi stále nevěří, ale vypadá, že znala Sam. Musím si zajistit její důvěru. Prozradí mi, že mi řekne něco, pokud se mi podaří vyřadit ze hry onu rádiovou věž. Což se hodí i mně.
Na lodi Mercury se mi podařilo najít pár prostředků k vyrobení rušičky a teď když jsem další komponenty dostala i od Maidy, jsem připravena onu jednotku vyrobit a hned na to i zapojit.
Další lodní záznam. Po zneškodnění oné věže, mě Maida pozvala do svého skleníku, snad tam trefím.
Maida mi řekla o Sam, že pomocí Tučňů byla schopna špehovat půl ostrova Také ale nebyla na straně Altery. Překvapila Maidu, když Sam chtěla zničit projekt Altery, který se týkal výzkumu okolo infekce Kharaa..
Co se tedy ale stalo mojí sestře?
Někdo v týmu Altera se podařilo najít zmrzlého leviatana, který byl nakažen bakterií Kharaa, jelikož ale celá planeta měla být vyléčená Rileym, stal se tohle vzácný exemplář, který se dal využít. A tak se Altera snažila využít bakterii i na armádní projekty. To se ale nelíbilo Sam, která schovala pomocí svých tučňat vzorek Enzymu 42, který dle všeho onu bakterii zlikviduje.
Bohužel se ale stala nepohodlnou a tak ji přemístili na jinou stanici a to konkrétně Zero.
Vymyslela plán společně s Maidou, jak překazit Alteře její počínání si s bakterií. Maida ji v tom plně podporovala a dodala Sam výbušniny k tomu, aby vyhodila do vzduchu jeskyni s leviatanem. Maida si poté sama nějaké nechala a vyhodila laboratoř Omega do povětří. V Omeze se totiž celá bakterie zkoumala.
Sam je ale bohužel při výbuchu jeskyně zavalena sutinami společně s Parvanem.
Díky Maido, že jsi mi pomohla přijít na to, co se stalo mé sestře.
Možná čtvrtý lodní záznam?
Zkoušela jsem různě prozkoumávat vypoukliny, kde by se mohlo dostat tučně, abych si nasbírala magnetit. U jedné jsem našla podivnou lahvičku. Myslím, že by to měl být onen Enzym 42. Je na čase uzdravit našeho leviatana.
Je na čase se ale postarat o můj další problém- Al-Ana.
Už je to nějakou dobu, co ho vláčím všude s sebou, a ještě aby ne, když se mi ubytoval v hlavě. Myslím, že jsme si dokonce i vybudovali přátelský vztah. Je to docela fajn architekt.
Při jednom z ohledání jsem našla pod stanicí Omega pro Al-Ana jeho kostru.
Ještě mi chybí dvě části.
Pátý lodní záznam na našem prvním ostrově jsem našla most na druhou stranu, na ten jsem ale potřebovala hydraulickou tekutinu. Nakonec se mi vše podařilo a já si to teď šlapu na druhou stranu.
Okej, druhá strana je o mnoho více nehostinná, než ta první. Vichřice jsou tu silnější a já si musím pořídit silnější oblečení.
Otrhala jsem pár stalkerů a z jejich srsti jsem si udělala oblečení. Jsem trošku jak Lacoste, ten ale využíval hlavně krokouše.
Nasedám na Snowfox, což je vznášející se sněžný skútr, a fičím dál. Pokud se ptáš, kde jsem sakra sebrala vozítko, byla nutnost si jej vyrobit, jelikož čekám, že za mostem, moc světla nebude. (Narážka na „světlo na konci tunelu“)
Fičím krajinou, ale něco je zle… Zem se různě kroutí a já poprvé spatřím dalšího? Leviatana? Vypadá jak žížala, nehodlám se k tomu přiblížit a tak šlapu na plyn a nacházím schovku v jeskyni, která skýtá mimozemské struktury. Uvnitř taky nacházím tkáň. Pakuji se pryč.
6 lodní záznam, dneska jsem objevila v moři jeskyni tvořenou z krystalického prvku. Dostatečně hluboko se nachází i další mimozemská budova a já nacházím poslední část Al-Ana a to jsou orgány. Celé to tu je jako bludiště a tak hledám východ, nakonec jsem ale našla další část jeskyně z červeného berylu (pozn. Nikči „Beryl je šesterečný minerál. Jeho název je odvozen z řeckého slova beryllos, kterým se označovaly drahokamy modrozelené jako mořská voda. Ten náš červený, se označuje jako „BIXBITE)
Dozvídám se brzy, že zde má být zdravotnické zařízení a také zde můžu dát dohromady Al-Ana.
Konečně vidím prvního Architekta, který připomíná spíše kentaura s více pažemi. Takový trošku flashback na první díly Spidermana.
Al- An mi taky i konečně poví svůj příběh a já ho můžu teď říci vám.
Architekti se vydali na planetu 4546B aby našli lék pro infekci Kharaa, zde zjistili, že
druh císařského leviatana produkuje nám již známý enzym, který nákazu lečí.
Sehnali vejce mořského císaře a snažili se jej inkubovat, aby došlo k rychlému vylíhnutí, aby získali enzym, který je vyléčí. Tím, ale naštvali rodiče vajec, kteří zničili mimozemskou budovu o které říkal Riley a nákaza se dostala ven. Následně se pak rozšířila do oceánu.
Skrz tohle, jsem stále odhodlána pomoci Al-Anovi a vydávám se na místo, které mi určil. Je to brána nacházející se v prostoru Zero. Tam také spustí teleport a já vcuku letu skáču za ním do portálu.
Tam taky vidím enormní fázovou bránu. Zbývá ji jen dát do pořádku. To se mi i povede a já odlétám společně s Al-Anem na jeho domovskou planetu.
A taky tady nechávám vše, co mně kdy tížilo. Minulost je minulostí.
**Nesrovnalosti v příběhu?**
Všimla jsem si i pár nesrovnalostí. Kharaa má nějakou inkubační dobu, ale tvory zabíjí. Jak mohla Margaret tak dlouho přežít nákazu? Další otazník se vznáší nad tím, když Al-An říká, že studovali vejce mořského císaře, tak v prvním díle bylo zmíněno, že se jednalo o vejce mořského draka, navíc je v lokaci i kostra. Zda šlo o chybu v překladu netuším.
**Závěrem:**
Sečteno a podtrženo, hry mezi sebou nemají obrovské rozdíly a hlavně jde o rozšíření toho, co již známe. Hra se moc nezměnila od prvního dílu i přesto, pokud vás první díl bavil, bude vás bavit i tahle- víceméně jednohubka. Subnautica vám nabídne krom vody i tedy sněhovou tundru, ale celkově má mnohem méně věcí na objevování.
Poznámka Nikče: Zrovna jsem ještě koukala a na Subnautice mám 28,9 h a na Below Zero 26,2. Věc, která byla pro mě víc okouzlující je rozhodně to, že jsem se nemusela nikde trapařit s obrovskou ponorkou a celou hru jsem si objevovala sama, jelikož mi neměl kdo pomoci. I tak jsem si ale druhý díl užila více.
**O hře:**
**Datum vydání:** 23.1.2018 (byla ale v předběžném přístupu od 16.12. 2014)
**Platforma:** Playstation 4/5, Xbox One, Microsoft Windows, Nintendo Switch
**Cena:** 639 kč
**Moje bodování:** 8,5 z 10
Lákají vás hlubiny a prozkoumávání moře?
Tak to by Subnautica mohla být možná právě pro tebe!
Udělej si v rámci možnosti pohodlí a začti se se mnou do příběhu Subnauticy. Ještě než začneme, juknem na nějaké specifika.
**Žánr hry:** sci-fi, survival, otevřený svět, jemně hororový prvek (strach z neznáma)
Vydavatelem je Unknown Worlds Entertainment
O Subnautice jsem slyšela mnoho, že to je mořský minecraft, hra, která vás vtáhne na stovky hodin a nepustí.
Já jsem měla docela nasráno v kaťatech, protože upřímně, minecraft není úplně moje silná stránka, a mé baráčky, byly pasovány na vykřičené domy, ale zpátky do vody.
Než jsem se tedy úplně ponořila do hry, zbývalo mi vybrat obtížnost.
**-Přežití ->** hlad, žízeň, hledání zdrojů v moři
**-Svoboda ->** To samé ale bez hladu a žízně
**-Hardcore ->** Survival s 1 životem, žádné upozornění na docházející kyslík
**-Kreativ ->** Budování bez restrikcí, žádné starosti o kyslík, jídlo, podmořský tlak, příběh a smrt
Hned po tomto důležitém rozhodnutí klikám na survival a začíná cut scéna
Vaše postava jménem Ryley Robinson si sedá do podu, který co nevidět bude vystřelen z mateřské lodi jménem Aurora, pak již jen vidíte plameny, výbuch a když se probudíte, naleznete svůj záchrany pod v plamenech, chopíte se tak hasícího přístroje a celý prostor zchladíte. Nyní již máte v rukou pouze své PDA a pár nefungujících věcí v záchranném modulu.
Po vylezení ven, vás čeká pohled na doutnající Auroru na obzoru a nikde nic. Samá voda.
**Co tedy vlastně Subnautica je?**
Pokud pomineme to, že hodně lidí ji vzdá již ze začátku, je to skvělá survival hra a pokuď hledáte hodiny, které zde můžete utopit, nebudete litovat.
Důvodem proč lidé Subnauticu odsuzují docela rychle, je ten fakt, že hra vás nevodí úplně za ručičku a nedá vám hned vše a rozhodně ne zadarmo.
Musíte si na věci počkat či je hledat v podmořském světě.
Já osobně mám na Subnautice okolo 30 hodin a nelituji minuty, nebo teda, jak se to vezme, ale k tomu se dostaneme později.
Musím říct, že celý svět nemám prozkoumán do posledního zrnka písku a myslím si, že bych určitě našla i další věci.
Pojďme se ale podívat na grafické zpracování. Pár babek i povídalo, že když hra vyšla, pár lidem to docela odvařilo grafiky, pro můj momentální NASA komp, to ale nebyl problém a tak jsem si vše užila na tu nejlepší kvalitu, jakou hra nabízí a stálo to za to!
Pod mořskou hladinou na vás čekají prosluněné zákoutí hrající všemi barvami.
Sem tam plavoucí rybky v hejnu, různorodé houby či korály anebo temná zákoutí útesů, kde se skrývají až nebezpeční živočichové.
Hra vám opravdu ukazuje neskutečnou škálu barev a hraje si s ní velice pěkně.
A to vám hra nabízí za světla. Večer na vás totiž čeká ještě vzrušující podívaná. Vše se rozsvítí a vy máte pocit, že zase jako dítě stojíte u vánočního stromečku, na kterém zrovna táta rozsvítil světla.
Navíc hra má několik biomů a každý má přednost někde jinde.
Co se týče příběhu, najdete ho tam a hra vám postupně odkrývá kousek po kousku osud ostatních cestujících či důvod proč se vlastně vaše mateřská loď zřítila. Ovšem musíte být docela trpěliví a vlastně zde není ani kam spěchat. Všechny informace, které během hry obdržíte, se vám budou ukládat do vašeho PDA. Popřípadě na vás začne mluvit ono PDA a občasně vás obeznámí s něčím ve vaší blízkosti či nabídne berličku, pokud nevíte co dělat.
Navíc se vyplatí mít oči na šťopkách, po celé mapě jsou totiž ukryté i další text / audio logy, které příběh dále rozvíjí.
Když se podíváme na kameru a ovládání, tak celou hru vidíte postavy paže a dlaně, občasně nějaké ty vaše ploutvičky, když se podíváte na nohy. Ovládá se velice pěkně, pokud tedy neplujete do docela stísněných míst. Hra má jednoduché ovládání a není třeba po nějaké době opět zkoušet, co hra umí.
Vaší zbraní jsou zde holé ruce. Ty ale nebude mít dlouho a jako první věc, se doporučuje postavit scanner, ten bude na vaší ruce téměř nonstop přilepený, jelikož jakmile jednou zjistíte, co vše jde oskenovat, chcete vědět vše. Pomocí skeneru pak nacházíte i blueprinty, které vám umožní stavět lepší vybavení či dokonce později dopravní prostředky.
Jediná opravdu ostrá zbraň, která tu je, je později nůž.
Jak jsem již zmínila, vaším nejlepším kamarádem bude scanner a veškeré věci, které oskenujete se vám zapíší do bestiáře, který naleznete v PDA. Když tam nahlédnete, uvidíte rozbor fauny i flory, jak se dá využít, kde je její výskyt. Na všechno ale máte dostatek času a tak není kam spěchat a tempo hry udáváte vy sami.
Jako každá survival hra i Subnautica má svou „základnu“ tou je váš pod, o kterém jsem mluvila ze začátku, poté co ho dáte do kupy a opravíte, můžete využívat tzv. fabrikátor, který vám postaví téměř veškeré nákresy, které za hru posbíráte, krom fabrikátoru pod nabízí ještě lékárničku a také malinké skladiště na suroviny, které zrovna nepotřebujete.
Tím ale nekončíme, v průběhu hry si můžete svou bázi postavit kdekoliv a dát do ni cokoliv. Je libo květináč s okrasnou kytkou? Kávovar? Plakáty? Akvárium?
Můžete si tam dát téměř vše, po čem vaše srdce bude bažit.
**Možná menší spoiler!**
Nevěděla jsem kam zařadit přesně tyto informace, ale většinu hry opravdu čistě sbíráte materiál na různé novinky a děláte si lepší a lepší vybavení. Krom ponorky jménem Cyclops, si můžete pořídit i Seamotha či později i Prawna, který je robot dělaný pro ponor do šílených hloubek. Ovšem na to vše si musíte najít plánky, které jsou rozházené po určitých biomech. Plánky získáváte skenováním jejich částí. Pokud už daný plánek máte a stejně předmět oskenujete, dostanete z něj titán a to je nejvíc používána surovina v celé hře.
Většinu hry pouze riskujete tím, že se snažíte získat lepší suroviny pro lepší gear, ale i tak se modlíte, ať se včas nadechnete onoho vytouženého vzduchu
Zajímavost: Hra dostala v jedné době tzv. review bombing poté, co jeden z tvůrců tweetoval nenávistné příspěvky. Nakonec dostal padáka.
Obsahuje spoilery!
**Postavy:**
**Ryley Robinson-** Trosečník na planetě 4546B, hl. postava
Ryley Robinson, pasažér na lodi Aurora od společnosti Alterra se vydává na strasti plnou cestu vesmírem, kde měli nainstalovat bránu na tzv. Paži Ariadny. Dalším úkolem Aurory bylo najít dávno ztracenou mongolskou loď Degasi, která se záhadně ztratila okolo planety 4546B.
Důvod proč Aurora chce najít Degasi je čistě politický, jelikož na lodi Degasi byl VIP pasažér.
Poté co Aurora doletí do bezprostřední blízkosti planety je loď sestřelena neznámým paprskem a celá posádka Aurory je nucena loď opustit. Nasedají tedy do záchranných modulů.
Ze 157 lidí, se do modulů jich dostane okolo 40, ale pouze 10 se podaří dopadnout a pouze 1 přežije a to je náš Ryley, který na Aurorě dělal vedlejší údržbu.
Jak dlouho jsem mimo, proč to tu sakra tak smrdí?
Plameny? Chytám hasičák a hasím půlku podu, který zachvátil (jak už se můžeš dopídit) oheň, jak dlouho jsem byl mimo a kde vůbec jsem?
Sbírám ze země moje PDA, které se celé resetuje a hodí do nouzového režimu. Krom toho na mě vyplivne, že počet bakterií ve vodě je vysoký, dobré vědět.
Je na čase podívat se ven a opravit co mám zničené.
Skáču do vody a zjišťuju, že můj pod nese číslo 5. No, tak snad budu mít všech 5 pohromadě. Sbírám pár titánů a vyrábím si první předmět a to skener, abych věděl s čím vším mám tu čest.
Posbírám ještě něco málo a opravuji si věci v podu, a taky vyšlu S.O.S zprávu, snad ji někdo chytne a nebudu tu jako Robinson.
Došlo k výbuchu lodi. Aurora vybouchla a pustila do okolí nebezpečné množství radiace.
Potřebuju na průzkum Aurory pár hračiček a tak si vyrábím antiradiační oblek, řezačku a jsem připraven se tam vydat.
Loď je doslova jeden velký zmatek, vše tu je začuděné, na některých částech, jsou krabové, kteří mě štípali do zadku a polovina lodě nečekaně hoří a další části jsou zatopené. Více méně se mi ale daří opravit pláště na reaktoru a pouštím se do průzkumné mise po Auroře.
Nacházím PDA ostatních a zjišťuji, že další důvod návštěvy této planety, byla snaha o nalezení staré Degasi lodě, která někde tady ztroskotala asi tak před 10 lety.
Taky se tu hodně plive po Alteře, ale je to prostě korporace, která jde po penězích a vůbec, která společnost to tak nemá?
Jediná místnost, kam se nemůžu dostat, jsou kapitánovy kajuty.
V podu jsem obdržela zprávu od dalších přeživších a třeba v tom nebudu úplně tak sám.
Zlom se nachází až v modulu 19, ve kterém letěl důstojník Keen a dává rozkazy, že sraz bude na nejbližší pevnině. A že kapitán Aurory obětoval svůj život, aby mohl kontaktovat Alteru o tom, co se stalo.
Vydávám se tedy na zmíněný ostrov ale místo posádky nacházím pouze opuštěné PDA s nahrávkou od důstojníka, a technické ředitelky Yu, kteří se rozhodli vydat zpátky na auroru, aby se pokusili kontaktovat ostatní přeživší. Také, že je ale napadl leviatan.
Možná jsem rád, že okolo Aurory jsem potkal pouze kraby.
Měl jsem štěstí.
Pustím se tedy na lepší průzkum ostrova a objevuji dost zanedbanou konstrukci, po pořádném obhlédnutí se dá usoudit, že tahle základna patřila kdysi posádce z lodi Degasi. Ztroskotání přežili 3 lidi: kapitán, jeho syn a žoldnéřka Maida. Tady taky dostávám informaci, že svou základnu přesunuli pod vodu.
Krom toho nacházím podivuhodnou destičku s fialovým znakem.
9. Den se stane něco nečekaného, dostávám zprávu od lodi Sunbeam, která je obchodní plavidlo. Nicméně bude trvat okolo týdne, než se dostane na souřadnice Aurory.
Nezbývá než čekat.
Občasně dostávám zprávy ze Sunbeamu ohledně záchrany.
Lovím si rybky a dělám z nich jak vodu, tak jídlo. Není to nic královského, ale lepší než drátem do oka.
Nadešel den D, vypravuji se na souřadnice, které mi poskytl Sunbeam. Na dalším, tentokrát jiném, ostrově mám na ně počkat. Při čekání nacházím enormní stavbu, kterou v žádném případě nemají na starosti lidé.
Jakmile se ale Sunbeam dostane do atmosféry planety, je onou konstrukcí sestřelen.
No co se dá dělat. Zjišťuji, že ona konstrukce je obrana planety, jelikož je celá v karanténě. Také jak již jsem naznačil, tohle musí být důvodem, proč byla sestřelena loď Degasi, ale i Aurora.
Uvnitř stavby, do které jsem se dostal pomocí fialové destičky z předchozího ostrova, nalézám podivuhodné vybavení.
Vypadá to jako portál. Může to být portál? Nacházím zde i iontovou krychli, díky které se mi podařilo celou bránu spustit.
Také zde zjišťuji, že karanténa je navržena tak, aby nikdo nemohl tam ale ani ven, deaktivovat tuhle obranu jde jen za předpokladu, že se nechá oskenovat zdravý člověk, který není nakažen.
Já bohužel nakažen jsem a začíná tímto moje honba za lékem.
Krom toho jsem alespoň dostal vodítka k dalším mimozemským lokacím.
Zatím můžu s jistotou říct, že se vypravím do zařízení pro výzkum nemocí, tepelné elektrárny, chovné stanice, externí laboratoře a nějakých svatiní s názevv A a B.
Cítím, jak infekce postupuje mým tělem.
Nacházím i další stanici Degasi, o které se tedy zmínila Maida, je schovaná v nádherné fialové jeskyni, po ohledání si všímám, že je rozbitá a vodní organismy si tohle místo už docela podmanily.
Dle PDA, které se tu válelo, se dozvím, že zatím co Maida má velice silný pud sebezáchovy, Paul, kapitál Degasi, je spíš trošku ťuňťa a raději by zemřel, než aby spolupracoval.
Navíc jeho syn našel nějaké divné texty o věcech, které jsou ještě hlouběji.
Čas plyne a já stále žiju na rybách a tentokrát již filtrované vodě.
Nákaza se stále rozšiřuje a je to jen horší. Zvládl jsem si ale postavit malou ponorku. Říkám ji cyclops. Je čas na hloubkový průzkum planety.
Našel jsem další Degasi základnu. Nacházím i další, tentokrát žlutou destičku. Vypadá, že je již poslední a dle PDA to vypadá, že i tihle byli nakažení tím co já.
Bart, syn kapitána se snažil vyléčit onu nemoc a jako příznaky jsou kašel, pocit svědění, puchýřky zelené barvy. Oblek jim ale neřekl, že jsou nakažení, jelikož je to něco nového, něco co nemáme v databázi a každý organismus je nakažený.
Nakonec mu jeden den Maida dovezla leviatana k výzkumu, ten byl v bezvědomí, ale probral se. Zatím co se hádali, celou základnu napadl onen leviatan, co se probudil. Samo sebou zničil, co mu stálo v cestě a zmizel s Maidou, která mu bodla tyčku do krku, do hlubin oceánu.
Průzkum pokračuje dál. Okolo -800 metrů pod hladinou nacházím centrum pro výzkum nemocí v biomu prapodivných kosterních pozůstatků. Vypadá to, že centrum se zřítilo a je celé zatopené, ale i tak jsem byl schopen vytáhnout poměrně dost informací.
Ona bakteriální nemoc se jmenuje „Kharaa“ a má 4 stupně.
1. Žádné nežádoucí příznaky
2. Postupné selhání imunitního systému
3. Již viditelné změny, které vypadají jak zelené puchýře
4. Selhání životních funkcí
Také ale, aby toho nebylo málo, prý se někde na planetě pohybuje živočich jménem mořský císař, který by měl zastavit nákazu tím, že vypouští enzym 42, který je schopen infekci léčit. Na planetě by měl být poslední, který se má nacházet v hlavní chovné stanici.
Brzy taky dostávám vidiny tvora, který se ptá, kdo jsem.
Že by další příznaky infekce?
Moje cesta pokračuje i dnes, ano, jsem stále naživu.
Dnes jsem objevil pozůstatky oné tepelné elektrárny!
Lokace se nachází už hodně hluboko a cesta sem nebyla vůbec jednoduchá. V tomto biomu jsou vulkanické činnosti na denní bázi.
Při průzkumu nacházím další destičku, tentokrát modrou. A taky plány na využití oněch iontových krychlí, co se tu váli kolem.
Krom toho nacházím i souřadnice chovné stanice. To bude moje další zastávka.
Lodní deník, den nevím kolikátý.
Směřuju pomalu k chovné stanici a zase trpím bludy. Podivný tvor na mě mluví, že je to co chci a co hledám.
Ignoruji tuhle zprávu a vydávám se hlouběji.
Myslel jsem si, že to je celé blud. Ten tvor co ke mně mluvil, byl mořský císař a je stále naživu! Musím přiznat, že jsem si docela nasral do kaťat, jelikož tento tvor byl dozajista tím největším, jaký jsem za dosavadní život spatřil. Dostalo se mi ale pravdy a já vám ji tady řeknu.
Zhruba před tisíci lety přiletěla na planetu rasa zvaná precursors, kterým my lidí říkáme architekti, přiletěli za účelem najít lék na nemoc zvanou Kharaa, na planetě se zabydleli a začal jejich výzkum. Při zjištění, že jeden z tvorů je proti této nemoci imunní, jelikož vylučuje onen enzym 42. Jediný exemplář, který ale žil byl příliš starý na to, aby produkoval enzym a tak potřebovali mladého jedince a tak začal výzkum inkubační doby leviatanů.
Vejce císaře připevnili k inkubátoru, ale nevěděli, jak mládě vylíhnout.
Jednoho se snažili vyjmout násilně, ten ale zemřel, jelikož nebyl plně vyvinutý. Nakonec byla základna napadena mořským drakem, jelikož měli v budově i vejce, které patřilo drakovi. Drak ovšem poškodil zařízení takovým způsobem, že se vlivem zbortění budovy celá bakterie rozšířila na planetě.
Byla spuštěna okamžitá karanténa planety a architekti tedy ještě vyvinuli warpery, kteří měli za úkol zlikvidovat všechny nakažené jedince.
Po zpackaných pokusech se architekti nakonec i z planety zpakovali pomocí teleportačních zařízení.
No a nyní tu stojím a pomáhám leviatanovi s vylíhnutím jeho vajec, která by mohla celou planetu uzdravit.
Než se naději, lítá jich tu pár okolo mě. Mezitím koutkem oka zahlídnu, jak císař umírá a loučí se se svými potomky.
Vidím, jak kolem letí nějaká světlá průhledná tekutina. Je to onen enzym 42, který mě uzdraví.
Tímto jsem vyléčen.
Mířím zrovna k planetární ochraně a nemůže se dočkat, až ji vypnu…
Už jen pár chvil.
Dostanu bodanec do ruky a podaří se mi vypnout karanténu.
Celé místo se ponoří do tmy.
Ve svém podu se dozvídám i kod do kapitánské kajuty, kde by se dle Aurory měly nacházet plány k raketě Neptun.
Jsem zpátky i s plány a začíná velkolepá stavba.
Zanechávám vám tady deník a opouštím tohle místo.
Mějte se krásně
Tímto končí i příběh Ryleyho, který přežil jako jediný pád lodě na planetu 4546B.
**Nebo?**
Pokud posloucháte dál a nedáte alt f4, dozvíte se, že Ryleymu nebude dovoleno přistát, jelikož tím, že těžil a žil na planetě 4546B, která je majetkem Altery, nasekal neskutečný dluh několikáti BILIONŮ kreditů.
**Závěrem:** Subnautica je obrovská hra, která vyžaduje i spoustu času. Není to typ hry, kde se spěchá, ale má to vše své tempo a více méně pokud to člověk hraje delší dobu a furt, hra se stává velice otravnou a nemáte chuť dál brouzdat vodou. Navíc pokuď si opravdu vychutnáváte hledání surovin a děláte velké základny se vším všudy, příběh trošku se schová a někdy máte pocit, že ho snad ani nemá. Na konci, jsem se i tak ale usmívala jak sluníčko na hnoji, protože nakonec to za to stálo.
A to, i když jsem se vztekala, že ta ponorka je moc velká na manévrování v některých místech!
"Ahegao je termín v japonské pornografii popisující výraz tváře fiktivní postavy při sexu, často užívaný v erotických videohrách, manze a anime"
No, tentokrát jsem nezvolila ahegao obličej a nechala jen oblečení.
Na fotky se mi přitoulala i nějaká ta číča, tak se stala pomocníkem při focení.
A co vy? Koukáte na anime?👀
**Nikča AKA japonská školačka**
Už od mala jsem byla fascinovaná anime. Líbili se mi postavy žen (v té době začala krize uvažovaní, co vůbec se mi zdá atraktivní)
A nejen anime, ale začala jsem se zajímat hodně o japonskou kulturu, jako celek. Doteď mi přijde zajímavý i jejich styl myšlení a doufám, že se někdy do Japonska podívám. 🍣
A co vy? Čtete mangu či Vás baví Japonsko nebo dokonce jiná země? 💚
**O hře**
**Datum vydání:** 19.2.2019
**Platforma:** Stažena ze shopu, momentálně jen na stránkách vývojařů Red Candle
**Cena:** 400
**Moje bodování:** 8,5/10
Podíváme se tentokrát do Asie a konkrétně do Tchajwanu, kde bydlí naše hlavní postava Feng-yu. Nebydlí sám, ale i se svou půvabnou ženou Gong Li-fang a dcerou Mei-shin.
Nutno podotknout, že tahle hra se odehrává v 80. letech 20. století.
Co ovlivňuje život této rodině a jaký je její osud za dveřmi?
Nutno podotknout, že hra není moc rozsáhlá časově, ale s tím, kolik vám toho říká je to tak akorát, kdyby to bylo delší pravděpodobně si zívnete. Průměrná herní doba je okolo 3 hodin.
A teďka se pojďme podívat do lokace, kde se to vše odehrává.
Ocitáme se na chodbě v panelovém domě, kde se nemůžeme dostat do dveří skrz nějaký zámek a tak se otáčíme a vidíme 3 chodby. Každá chodba vede ke dveřím do bytu s nástěnkou, kde vidíte progres hrou a I co se v daném roce událo.
Každé dveře představují určitý rok jejich rodinného života.
1980- Kdy se manželé vzali a zakládají rodinu
1985- Malá Mei a její sny
1986- Starší Mei a její problémy
A poslední zavřené jako přítomnost.
Lokace taky nejsou vůbec velké, většinu strávíte chozením mezi těmi 3 byty, které jsou stavěné přesně pro 3 osoby. Malá kuchyně, ložnice, pokoj malé Mei, malý koutek pro tátův stůl a obyvák s televizí a stolem, kde rodina jí.
Co se týče hratelnosti- hra jede příjemně a inventář je udělaný dobře taky. Za každou položku na svém místě vás hra odmění nejen vzpomínkou z rodinného života, ale i možná dalším předmětem k puzzlu. Ano, tahle hra obsahuje i puzzle, ale nemusíte mít strach, je to třeba jen skládání rentgenového snímku, takže nemusíte čekat, že se vám uvaří vás mozek.
Každopádně Devotion je hra, která vám neřekne nic zadarmo, ale budete muset hledat různé cáry papíru či vytržených stránek. Na první průchod mi chyběla jen jedna, takže to není nikde moc schované, ale je to pěkně na očích, ať vám neuteče celý příběh.
**Zajímavost:**
Zvažovala jsem, co dát jako zajímavost této hry. A stále to je asi to, že důvod, proč hru nenajdete na herních platformách je taková, že část vývojařů umístilo do hry easter egg, který odkazoval na Xi Jinpinga, který působil v čínské politice a tak hra byla odstraněna. Chvíli na to, se GOG rozhodl, že by hra mohla být pod ním, nakonec ale i ti se rozhodli hru nevzít pod svá křídla.
Obrázek najdete v galerii (ten žlutý papír)
**Obsahuje SPOILERY!**
**Postavy:**
**Gong Li-fang** – matka rodiny, bývalá super star
**Feng-yu** – otec, věnoval se psaní textu do televize
**Mei-shin** – dcerka, chtěla jít ve stopách matky, nadaná pro zpěv
Příběh naší rodinky začíná v roce 1980, kdy se Gong Li a Feng- yu berou. Gong se rozhodla pro ukončení své kariéry a celý svůj zbytek života oddává svému muži a i dceři, která se jim brzy narodí. Rodina se nastěhovala do skromného bytečku a mají kolaudaci, která se ne moc zamlouvá Fengovi.
Po narození dcerky náš hlavní hrdina Feng má problémy s prací, zamítávají mu jeho texty a jeho náměty do filmů se ne a ne uchytit. Propadá do depresí a jeho žena Gong to zle snáší nejen ze stránky finanční ale i psychické, protože Feng si není schopný odpustit luxusní živobytí, na které byl dlouho zvyknutý. Jen co Mei trošku vyroste, zjistí se, že má hlas jako slavík a tak je posílána na všemožné soutěže aby mohla pak nastoupit do hudebního průmyslu jako její matka Gong. Bohužel ač je dcera nadaná rodinná finanční situace není příliš růžová a matka přemýšlí, zda se nevrátí ke zpěvu, aby rodina měla více peněz to se, ale nelíbí otci a často se kvůli tomu hádají. Aby toho nebylo málo u Mei dochází k problémům s dýcháním a i když je po fyzické stránce v pořádku, ta psychická trpí. To ale otec není schopen přijmout.
Zde se dostáváme do další části hry kdy se Mei dostává do televize a zazpívá tam matčinu píseň Lady of the Pier a dostává se do dalšího kola. Bohužel její zdravotní stav se ale nelepší a brzy na to přestává zpívat. Trpí dle doktorů úzkostí. Jde vidět, že nakonec rodina dceru dopuje různými druhy prášků a za poslušnost ji slibují více hraní a více pobytu venku, které se ovšem Mei nedočká.
V téhle části je dost důležité si všimnout, že otec začíná vzhlížet ke kultu, který slibuje, že pomůže, aby dcera byla uzdravena. To se otci zamlouvá a začne být kultem doslova posedlý. Gong si toho všímá a snaží se, aby toho nechal a vrátil se k rodině, bohužel je již tak zmanipulovaný, že si vyvodí, že žena je posedlá zlým duchem a snaží se ho odradit. V tento moment si Gong uvědomuje, že není cesty zpět a od rodiny odchází a vrací se zpátky do hudebního průmyslu. Při scéně kde Feng jde k sektě můžeme slyšet rozhovor v televizi, kde Gong lže, že se manželem již nestýká.
Poslední část je opravdovým vygradováním celého příběhu.
Feng- yu prochází nějakým rituálem, při kterém si vytrhne jazyk, vydloubne oko a následně obětuje krev pro svou dceru. Dle mesenáše by tato oběť měla jeho dceři vrátit to, co ztratila. Po tomto rituálu, kde si nejste jisti, zda se vůbec stal jdete domů.
Po cestě posloucháte rozhovor mezi otcem a sekretářkou sekty… Dostáváte instrukce, jak naložit se svou dcerou a to je ji nechat ponořenou v nějaké tekutině a nechat ji tam zamknutou na týden.
Pak už následuje pouze scéna, kde se procházíte nebem a vidíte konečně vaši dceru šťastnou.
**Názor:** Docela mě mrzí, že hra není k dostání i na steamu a podobně, protože si myslím, že každý koho bavil například Layers of fear tak by si smlsnul i na tomhle. Hra je docela inspirována například tímto titulem a je to vidět, ale neubírá to na kvalitě. Doteď mi některé scénky vrtají hlavou a musím říct, že jsem se po dohrání této hry cítila zvláštně a důvod k tomu, proč jsem si vlastně troufla napsat recenzi, byl ten, že hra mě opravdu dostala. Byla jsem doslova zažraná do příběhu a těšila jsem se na další a další informaci, kterou objevím. Navíc nutí vás přemýšlet, jak to vlastně bylo a proč se rodina rozpadla.
Tentokrát jsem si nevybrala herní či anime, ale něco co se týká dnešní doby.
Není to tak dlouho, co svět obletěl pojem e-gril.
Co to vlastně e-girl je?
Většinou se to bere jako evoluce emo, gotické, japonské a K- pop mody.
Tato skupina většinou vystupuje na internetu a ven moc nechodí, krom tohoto mají ale i samo sebou jiné "znaky".
Pokud si tento termín vyhledáte, většinou se na vás vyvalí obrázky silně namalovaných slečen, nejčastěji růžové víčka a půl obličeje, dlouhé řasy, dlouhé a přesné linky. Co se týče oblečení tak to může být cokoliv.
Já jsem si z tohohle vzala příklad a vzniklo z toho to, co vidíte Vy.
**O hře**
**Datum vydání:** 25.2. 2014
**Platforma:** PS, MC, Xbox
**Cena:** 500 kč
**Moje bodování:** 7/10
Pojďme se společně přesunout do krajiny, kterou zachvátila epidemie něčeho, co se dá pocítit v dnešní době.
Vemte si čajíčky a usaďte se, dneska bude totiž řeč o hře Thief, kterou jsem docela nedávno dohrála na streamu.
Od počátků jsem ani nevěděla, že hra má i starší díly a zatím jsem si vzala do parády tento díl. A tak je ani srovnávat nebudu. Možná v budoucnu, kdo ví.
Hra začíná s představením hlavního hrdiny jménem Garret, celou hru vidíme pouze jeho tmavé oči a lehkou zbroj pro povolání jaké přesně má- zloděj. (Docela mi připomněla zbroj ze Skyrimu od Temného bratrstva, nejde nic, omlouvám se :D )
Své první chvíle prožíváme v domě, kde je malý tutoriál jak být vůbec dobrým zlodějem, nebo možná, pokud se vám zadaří - kapsářem. Naučíte se pomocí šperháku otevřít nádherné maléšperkovnice či osahávat rámy obrazů pro schované poklady! Poté co ukradnete co se dá vylezete ven, použijete luk a šíp, jehož součást je lano a už se valíte na další střechu, kde pro vás začíná honička s dámou, která rozhodně není pomalá a co víc, je i hodně mrštná. Brzy se taky dovíte jméno- Erin.
S Erin jste dostali za úkol ukrást jeden konkrétní kámen. Ovšem se něco pokazí, Erin přitom umírá a naše hlavní postava je na rok mimo. Po jeho návratu je po celé oblasti smrtící epidemie.
To je asi vše k tutoriálu, ale jak vlastně celá hra působí?
Představte si viktoriánskou architekturu ve tmě, špíně a oblacích smrti, co se pomalu plíží ulicemi. Celou oblast má na starosti diktátor a aby toho nebylo málo tak nesmí chybět ani revoluční hnutí. A vy jste uprostřed této vřavy.
Vzhledem k tomu, že jste zloděj tak se pohybujete hlavně po nocích a tak nemusíte mít strach, že by vás hra překvapila flashbankem. Ba naopak, na hru se velice příjemně kouká a na večer mi přišla jako stvořená. Noční toulky městem jsou vyšperkované i tím, že můžete se podívat do všech zákoutí, prozkoumávat a taky to hlavní co děláte nejraději- krást. Později si můžete pořídit i šroubovák na prohledání ventilací, břitvu na obrazy (které jsou velice zajímavé) či štípačky na zneškodnění pastí, které občas docela zabolí. Ale taky tady máme obušek či hák, košile a různé další vymoženosti na menší hluk a snazší průchod hrou. Taky nesmím opomenout pořádnou nálož šípů, klasický, vroubkovaný, tupý, vodní, výbušný, ohnivý,... Rozhodně si mezi nimi najdete svého favorita.
Ale taky docela důležitý je šíp z lanem, který vás dostane na vyšší místa, kde se jinak dostat nejde. Bohužel místa, kam se má zapíchnout jsou předem vyznačená. A tak se nedostanete tam, kde si občas zamanete ale hledáte dráhu, která vás tam dovede.
K čemu takový arzenál všeho? Nu, je to praktické, tuhle hru, můžete hrát jak chcete vy. Máte raději hru na styl ducha, kde kradete z kapes peníze, vykrádáte pokladnice či sejfy? A nebo hrajete na tvrďáka co omráčí/zabije co se mu zlíbí? To vám taky na konci každé kapitoly hra ukáže, jak jste si vedli i včetně toho, kolik jste toho pokradli. (Což se hodí taky, kvůli nákupu dalšího vybavení a hlavně i pokud chcete projít všechny lokace na 100%, může to zabrat pár desítek hodin)
Podívejme se ale i na obtížnost, kde jsem byla překvapená co vlastně můžete všechno dělat. Nejen, že máte na výběr 3 úrovně obtížností, ale můžete si ze hry udělat téměř peklo. Nejde jen třeba o vypnutí focusu, který dokáže příjemně ukázat poklady pokud si vaše oko nevšimne, ale můžete si vypnout kam máte dojít, nesmíte nikoho zabít či dokonce za utržené poškození neprojít misí. Tady záleží pouze na vás jaké si to uděláte, takové to i máte.
Pojďme se tedy ještě podívat na zoubek Al, které patří neodmyslitelně k celé hře. Na levé straně máte indikátor jaká je možnost, že vás někdo zahlédne, pokud je kolečko bílé stojíte ve světle a je tedy i velice jednoduché vás spatřit, pak pokud je prázdné stojíte nejspíš v té nejčernější tmě a nikdo vás nikdy neuvidí. A nečekaně ta druhá možnost je ta lepší možnost. Protože Garret nemá rád zabíjení a mlátit se moc neumí. Ale zpátky k nepřátelským mozkům, byla jsem překvapená, ale vůbec to nebylo zlé. Pokud se rozhodnete například zhasit svým supervodním šípem pochodeň či lampu, nepřítel zareaguje a jde pročesávat okolí. To samé ale i pokud třeba šlápnete na různé střepy, necháte otevřené dveře, zhasnete tupým šípem… Někdy mi ale i fungovalo „pod svícnem je největší tma“ a nespatřili mně, ale to opravdu výjimečně.
Dodatek: Co mi tedy ale přišlo opravdu otravné bylo, že pokaždé co jsme opustili náš brloh, čekala nás stejná cesta. Stejné okno k vylezení, stejný počet stráží, mé kroky směřovaly stejným směrem. Plusové body bych ale přidala za jemně hororovou kapitolku.
Po zkouknutí odkud hra pochází (Eidos montreal, Squere Enix) mi hnedka v hlavě vyběhl i Dishonored, který mně nadchnul a i když jste jej mohli hrát plíživě tak v době potřeby se z Corva či Emily stali bojoví démoni. Pak tedy i například Deus Ex, ke kterému jsem se ještě nedostala či Marvel’s guardian of the Galaxy, které jsem již dohrála, ale neudělali na mně takový dojem, abych vůbec napsala recenzi.
Thief mi po delší době dal i jiný pocit než jsem měla u her.
**Obsahuje SPOILERY!**
**Postavy:**
**Erin-** Svěřenkyně Garreta, naivní a dosti nerozvážná
**Garret-** hlavní postava, nerad zabíjí a je plně oddaný svoji práci zloděje
**Orion-** Vůdce hnutí, který se snaží osvobodit zemi od diktatury
**Basso-** Šmelinář, občasně dává Garretovi zakázky, je to i jeho kamarád
**Generál-** Chamtivý mocnář, který nás většinu času honí kvůli prstenu
**Diktátor-** Nortchester, velí celému městu na které uvrhl onu pandemii
Pojďme si ale více rozebrat příběh, který začíná tím, že Garret je najatý Bassem aby ukradl předmět z Northcrestovo sídla, které patří vůdci celého města. Garret ale není na to sám, má po boku svěřenkyni Eris, která působí dosti naivně a roztržitě, což se ji docela vymstí, ale nepředbíhejme. Erininu povahu můžeme spatřit docela brzy, kdy svou vymožeností jménem dráp zabije jednoho strážného, což Garret i okomentuje, že s tím úplně nesouhlasí. Poté co vyšplhají na střechu sídla stávají se svědky magického rituálu, při kterém se rozhodne Garret, že se pakují, ovšem Erin si nedá říct a plazí se po maličké kopuli, sklo praská a Erin padá doprostřed rituální místnosti, kdy do ní pere tzv. prvotní síla. Gerret popadá dráp, který Erin nehodil a i tak padá za Erin.
Po roku se náš hlavní hrdina vrací do života a ocitá se ve městě zmítané neznámou pandemií a město je v kravanténě (Ano, nemohla jsem si odpustil Geralta). Po vstupu do svého brlohu nachází vzkaz od Bassa a dostává zakázku na ukradnutí prstenu z mrtvoly vznešeného pána, který zemřel na nemoc. Garretovi nezbývá nic jiného než prsten tedy ukrást a to se mu i podaří. Taky brzy na to potkáváme Oriona, který si prsten objednal a dává nám další zakázku, tentokrát je to na unikátní knihu. Nutno podotknout, že Orion je hlava revolucionářského hnutí proti režimu. Na této misi navštívíte i Erininu tajnou skrýš kde vás odkazuje na Moiři ústav. Každopádně vy se vydáváte pro knihu a po cestě se zde dostanete do lehkého podniku, kde se váš zrak určitě upoutá na různé i vtipné výjevy z života lehkých děv a jejich zákazníků. Bordel máma je dosti zvláštní osůbka. Vraťme se ale k příběhu. Poté zjistíte, že vás drahý přítel Basso padl do rukou nepřátel a vy jak se sluší a patří, zvedáte zadek a jdete jej zachránit. Ovšem po zachránění vás zaujme obrovský sejf, do kterého se jako správný zloděj musíte dostat a čeká tam na vás zázračný kámen. Ten si seberete a pokračujete dál.
Pomocí Bassa se dostáváme na ostrov kde byl dříve ústav, tam zjišťujeme, že Erin pád přežila a má v sobě tzv. prvotní sílu a ten kámen, co jsme nalezli v sejfu je jedna z jeho 3 částí. Druhá jeho část se nachází přímo v ústavu, kde se poprvé setkáte s bloudícími bílými dušemi, která jsou velice citlivé na hluk a já občasně měla docela strach.
Garret se tedy vrací zpátky do města, které ovšem už převzal odboj a město je v plamenech. Gerret na nic nečeká a vrací se zpět, kde to začalo. Northcrest neváhá a řekne Garretovi pravdu, rituál který narušili vyústil v to, že kámen se rozpadl na části a tím pádem na město uvalil nemoc. Také nám prozradil, že Orin se jmenuje vlastně Aldous a je to jeho bratr, který se snaží mít moc kamene na své straně. Jenže kámen je vlastně sama Erin. Garret tedy nečeká a navštěvuje královnu žebráků, která nám na začátku prozradila, že vlastně jsme byli rok mimo která prozradí, že kámen musí být opět v celku jinak hrozí městu zánik.
Garret jde tedy konfrontovat Oriona, který mezitím lečí pomocí Erininy síly a předmětů co pro něj Garret sehnal (kniha, prsten). Poté co nás ale Orion uvidí popadá Erin a utíká. Najednou se setkáváme s generálem, kterému jsme vyfoukli starcův prsten na začátku, zabíjíme jej a pospícháme opět za Erin. Najednou se ale všechno semele Erin vypustí svoji prvotní sílu zabíjí Oriona. Nakonec se Erin také stává i závěrečným boss fightem, kde složíte kámen, Erin vás po nějaké době k sobě pustí a vy ji osvobodíte od síly, která ji vyhodí z lodi. Vy ale tentokrát nečekáte a ten dráp ji hodíte, tím pádem neopakujete svojí první chybu.
Po nějaké době se budíte vedle drápu a mokrých ťápanců, které značí že Erin přežila a zde příběh končí.
**Názor:**
Hra sice měla nějaké nedostatky, ale i po přečtení x recenzí, kde si lidé stěžovali hlavně na zvuky, jsem osobně já tento problém neměla. Hra odsýpala a možná mi docela chyběla si občas někde vyšplhat či se jen prohánět po střechách, což mně mrzelo asi nejvíc. Na to, že jste dle všeho jeden z nejlepších v oboru, nepohybujete se po střechách ale pouze ve stínech a nejlíp po zemi. Pokud jste chtěli jít vyloženě násilný způsob, tak to občas šlo, ale vyšlo vás to pěkně draho, protože ne všechny druhy munice byly přímo na zabíjení. Příběh byl docela klišé a dal se v nějakých chvílích očekávat. Ale i tak jsem se nenudila a hru plánuju dohrát na všechny možné achievementy.
**Alice: Madness Returns**
**O hře:**
**Datum vydání:** 2011
**Platforma:** Playstation 3, Xbox 360, Microsoft Windows
**Cena:** 428 kč
**Moje bodování:** 6 z 10
Vítám vás u mojí první menší recenze. Proč bude menší?
Je to v podstatě jednoduché, poslední dobou jsem hrála i hry, které nemají tak obsáhlý příběh aby byl napsán později pod onou hláškou „Obsahuje SPOILERY!“ a tak jsem se rozhodla udělat o něco menší recenze. Však uvidíte, co tím přesně myslím.
Dneska jsem si vzala na paškál hru, která bude více lidem neznámá. Jedná se o Alice: Madness returns jak sám název vypovídá. Hra spatřila světlo světa roku 2011 vyvinutá společností Spicy Horse pod společností E.A.
Tato hra má i první díl s názvem American McGee’s Alice.
Zajímavost hned na začátku je taková, že hra docela často mizí ze steamu a pak se tam náhodně objevuje, takže pokud vás hra zaujme a chcete pocítit šílenství na vlastní kůži, určitě zamiřte na steam co nejrychleji. Cena 428 se může zdát někomu dost, ale Alenka vás dokáže zabavit průměrně dle webu Howlongtobeat.com na 14 hodin. Což není úplně krátká doba. Hra je i časově rozdělená do 6 kapitol.
Na co se dál zaměříme je žánr hry,google tvrdí akční adventuru. Rozhodně bych přidala ještě mlátičku a také skákačku, jelikož ve hře spíš skáčete.
Vizuál hry je na rok 2011 velice obstojný. V první kapitole máte hned možnost vidět viktoriánskou Anglii, ale jelikož je to Alenka, podíváme se spíš do temných uliček, honíc se za bílou kočkou. Dále nás pak čeká několik různých lokalit v Alenčině světě. Můžete se těšit na pohádkový les, hrad z karet, podmořský svět či blázinec. Ve všech lokalitách se Alence i mění její úbor, který má taky velice krásný vizuál. Nu můžete posoudit sami.
Ovšem to co je trošku více smutnější, je kamera. Občas si docela skáče a dělá, co chce. Byly momenty, kdy jsem trošku byla naštvaná s prací s ní, jelikož neposkytovala úplně výhled na místo jsem zrovna potřebovala.
Někdy to zlobilo i u zaměřování, kdy capslockem jsem označila nepřítele, bohužel to někdy zamířilo nesprávného či nechtěného a následovaly pokusy zamířit toho jednoho správného. Ale v tomhle jsem nikdy nebyla dítě štěstěny a tak to považuju spíše za klasiku, že kamera si míří, kam chce.
Pojďme se ale podívat i na vaše věrné kamarády co vás budou celou hrou provázet a to jsou zbraně. Začneme něčím lehčím a to je vorpálový nůž, ne opravdu, je to nůž, ne meč. Krom toho brzy dostanete na pomoc mlýnek na pepř a s tím prosím velice opatrně, protože se může přehřát a zaseknout. Každopádně zastupuje jednu ze zbraní na dálku. Dál dostanete koníka na tyči, to je primárně těžká zbraň a nakonec poslední zbraň a to je čajová konvička, která zastává funkci granátometu, nesmím taky opomenout králička s hodinkami, který vybouchne po odpočtu. Krom tohoto můžete se bránit ještě deštníkem a na ten přijde řeč, pouze pokud máte zamknutého nepřítele.
Zbraně se ovšem dají i vylepšovat a to tak, že sbíráte po hře ZUBY.
No, jste v podstatě zoubková víla v tento moment.
Zajímalo mně jaký význam mají zuby ve snářích a někde můžete najít, že to znamená bohatství, někde se můžete dočíst zase o skutečné ztrátě v životě či dokonce smrti.
Pokud potřebujete se vyhnout i útoku ze strany nepřítele, Alenka se promění na okamžik v hlouček motýlů a pohne se o pár centimetrů dále.
Pokud je toho ale na vás moc a Alenka se blíží k onomu světlu na konci tunelu (rozuměj jako téměř mrtvá), můžete se rozhodnout vypustit šílenou dívku z jejího těla a chytne ji neskutečný amok, kdy dáváte větší poškození nepříteli a on vám na oplátku neuděluje žádné. Taková poslední záchrana.
Náplní hry krom kochání se vizuálem a poslechem dobrého soundtracku budete svou herní dobu věnovat i bojům, kde monstra, která na vás čekají, jsou také v každé fázi hry jiná. Pro některé levely jsou charakteristické čajové konvice s okem, které nesnesou pepř, či samurajská vosa ať už s lukem či katanou. Anebo taky stará dobrá tmavá hrouda s obličejem od panenky, či opravdová panenka s nůžkami v ruce. (Jak maminka říkala, s nužkami v ruce se neběhá.)
Krom rozmanitosti monster vám svět nabídne spoustu možností, kde se můžete toulat po říši divů. Ať už jako normální Alenka, tak i mini Alenka, která se může protáhnout klíčovými dírkami a nalézt tam další střípek do příběhu, který sama zapomněla.
Těchto střípků je tam více druhů, ať už vzpomínky na rodinu, staré známé či doktora. Není nutno je sbírat, ale doplní to krásně příběh.
Ona i miniaturní verze Alenky dokáže odhalit skryté plošiny, které vás vždy dovedou za nějakou odměnou. Může to být zlatý zub (to je 20 normálních zubů), nebo normální zuby či cesta k prasečímu rypáku, který se potká s vaší pepřenkou, a hnedka máte nějakou tu zubní měnu na víc. A ta se bude hodit.
Jak jsem již zmínila, hra střídá skákací sekvence s mlátícími sekvencemi a hra tak pěkně odsýpá. Občas jsem se cítila mírně zmatená, ale netrvalo dlouho a našla jsem si cestu jak dál.
Alenčina sukně vám dovolí nejen provést double jump, ale i plachtění. (Kouknout se pod sukni nefunguje, zkoušela jsem to.)
V jednom levelu se hra občasně taky promění na origami plošinovku, a ač je k smrti nesnáším, tyto mně dokázaly i zabavit.
A poslední věc, co vám zde nejspíše vypíchnu je zpracování cut scén, které vypadá na práci s inkoustem a částí papíru. Jako vždy přihodím i krátký gif.
Zajímavost: Při koupi na PS3 jste dostali rovnou i první díl Alenky. Na PC verzi je v menu možnost také, ale nerozjela se mi.
**Obsahuje SPOILERY!**
**Postavy:**
**Doktor Bumby-** doktor pracující v sirotčinci
**Alenka-** Hlavní postava, sirotek, má svou říši divů
**Šklíba-** Společník, který se jednou za čas objeví s radou
**Elizabeth-** zesnulá sestra Alenky
Alenka se po nešťastné události, kde shořel dům rodiny, dostává do sirotčince, kde se o její psychický stav stará Dr. Bumby. Po jejich sezení dostává Alenka peníze pro koupi léků, které by ji měli pomoct jak s PTSD, schizofrenií a halucinacemi.
A tak se vydáváme do lékárny. Po cestě ovšem spatřím potulnou kočku, která mě zavede do klikatých uliček, kde jsem přistižena starou alkoholičkou, která se rozhodne nás vydírat. Taky dle všeho má informace o poslední věci co mi po požáru zbyla a to můj bílý králíček…
Následuji tedy babu na střechy paneláků, kde se z báby stává příšera a já padám dolů.
V moji říši divů je ale něco špatně. Velice záhy se dozvídám i od Šklíby, že vládu převzala opět srdcová královna a nevládne úplně nejlépe.
Vydám se tedy za Kloboučníkem, který ovšem je na cimprcampr a chybí mu nohy. Po vyzpovídání mi prozradí, že vládu nad jeho továrnou převzali dvě myši, se kterými pijíval čaj, a nabídne nám dohodu o provedení práce. Nebo teda spíše nohy za informace.
Nezbývá mi tedy nic jiného, než získat nohy pro Kloboučníka. Poté co mu vrátím končetiny a osvobodím továrnu, vidím už jen šílený vlak, který projíždí krajinou někam jinam. Od našeho přítele se dozvídám, že to je důvod proč je říše na padrť.
Po menším konfliktu mezi Kloboučníkem a oněmi myšmi se továrna bortí a zabije i ony myšky. Kloboučník přichází o rozum, že si chtěl dát pouze další čajovou párty a mizí mezi sutinami pohřben nyní společně s kamarády.
No, stejně je to jeho chyba. Karma jej dostihla za to, že nám nedal všechny informace, co jsem chtěla.
Nakonec se budím u mola s rybáři, kteří nemají lepšího nápadu, než mně přehnout přes kládu a dopřát si trochu té nezávazné zábavy., ještě než se ale něco stane, stihnu pláchnout. Jelikož přístav znám, vím i, že za rohem je bordel, kde pracuje jedna známá. Ovšem při mojí návštěvě jsme napadení pobudou…
Probouzím se až v přístavním městě kde potkávám starého známého a to kapitána Želvu. Žádám informace o vlaku, ale je neschopný mi je dát, jelikož potom, co mu převoznickou práci sebral vlak, má příliš velký strach. Odkáže nás nakonec na představení Řezníka.
Vydávám se tedy tam a dostávám od něj na starost pár pochůzek pro jeho další show.
I ten nás nakonec zradí a jediné co mi prozradí je ten fakt, že za vlak jsem zodpovědná já a aby toho nebylo málo, někdo mi podsunul nepravdivé informace!
KRYSA MEZI NÁMI!
Ale jako další stopu dostáváme Houseňáka a tak se vydávám za ním.
Probouzím se na povozu s naší kamarádkou z onoho vykřičeného domu. Pobuda celý dům zapálil a vyvázli jsme tak tak. Také se dozvídám, že jsme na cestě za rodinným právníkem, který by krom odpovědí mohl mít i králička.
Vejdu do domu a hledám onoho muže, který pracuje v pracovně a skutečně! Na stole leží můj králiček, kterého jsem prý nechala v blázinci a co víc, prý jsem jej ukradla!
Dozvídám se také, že důvod proč celá rodina zemřela byla moje obliba v ohni... Kvůli mně ale nemohla umřít celá rodina…Nebo mohla? Určitě lampičku, která zapříčinila požár domu, shodila kočka.
Nyní ale mám náročnější úkol a to dostat se za Houseňákem. Po delších útrapách se tam dostanu.
Po cestě si také vzpomenu, že kočka v den požáru byla se mnou v pokoji a tak to určitě nebyla její chyba. Čí ale?
Po rozmluvě s Houseňákem dostaneme jako vždy moudrou radu. Zastav vlak, zastavíš šílenství. Navíc vlak je výplodem mé vlastní fantazie a měla bych se vydat také za srdcovou královnou, kterou prý znám a dřív jsem velice milovala.
Nakonec se celé okolí začíná rozpadat a Houseňák se proměňuje na krásného motýla, který si prorazí cestu a na mou tvář dopadají sluneční paprsky.
Probouzím se znova. Tentokrát v policejní cele, no nejhezčí probuzení to není. Ovšem benga mi vypráví o hysterické scéně, kterou jsem předvedla uprostřed silnic. Nakonec mě tedy pustí a já si to štráduji ven.
Jedna srdcová sedma, jeden listový janek??
Nacházím se v oblacích a cestu mi lemují karty. No, není to úplně příjemné a je mi docela šoufl, nebudu lhát. Nejsem schopná dohlédnout ani na zem a tak se opatrně přemísťuju do královských zahrad.
Celé je to ale zle, vše je potáhnuto nějakou lepkavou červenou hmotou. Po prohledání zahrad narazím na krále, který je jediná brána dál. Svěří se, že potom co jsme odešli z říše, vládu převzala opět srdcová královna a uvěznila krále jako bránu a taky, že jediná cesta, jak se dostat dál, je bráni rozbít. Ještě než se ale do toho dám, jsem varována před katem, který se s ničím nemaže a že nejlepší strategie je prostě utéct.
A jak král řekl, tak i bylo, kat mně opravdu dlouho naháněl až do doby než jsem našla dortík na kterém bylo „Sněz mně“ dala jsem si a karta se doslova obrátila.
Vítězoslavně jsem kata zašlápla. A nejen jeho, spoustu dalších vojáků, kteří hlídali cestu ke královně.
Jenže… Královna byla moje starší sestra Elizabeth.
Nutno dodat, že po ohledání našeho shořelého domu, její tělo nebylo ohořelé. Tím pádem ji musel zabít žhář. Kdo je ale onen žhář?
Elizabeth není nadšená, že se honíme po vlaku a tak nás… Sní.
Probouzím se znova.
Nemůžu se hnout.
Svěrací kazajka?!
Potloukám se ústavem od zdi ke zdi. Lidi neposlouchají a já ani nemluvím. Pouze procházím.
Od zdi ke zdi.
V zrcadle vidím vyholenou hlavu, opuchlé oči od pláče... Vidím taky pacienty po lobotomii, možná tohle čeká i mně.
Třeba je tohle poslední stanice…
Po nějaké době se mi podaří se dostat do čekárny, kde vidím i staré známe, dvojčata. Jeden tupý stejně jako ten druhý. Nic se nezměnilo. Taky ale vidím dospěláky, kteří si povídají o mých halucinacích a dohodě, že se můžu přesunout do sirotčince a léčit se pod doktorem Bumby, nebo tu zkysnout na věky.
Jsou tohle tedy jen vzpomínky na minulost?
Další probuzení v domě pro panenky. Zde se ke mně plazí… Dítě? Bez nohy?
Svěří se mi, že ač královna byla poražena, po domě se potulují horší noční můry a požaduje pomoci dalším dětem.
Po dalším vandrováním nacházím další partu dětí a potkávám i jejich vůdce, který nás žádá o pomoc proti Tvůrci panenek, který trhá děti na části a dělá z nich jak název vypovídá… Panenky.
Než se stihnu ale dozvědět více, děti mizí ve strachu, jelikož přichází nový enemy. Panenka s nůžkami v ruce.
Po bitvě se vydávám dál domečkem hledat odpovědi.
Vracejí se mi vzpomínky.
Ten kdo může za požár, není nikdo jiný, než doktor Bumby! Zneužíval starší sestru a při zahlazování stop zapálil celý dům!
To se mi i záhy potvrdí, jelikož potkávám tvůrce panenek…
Zpět v temném světě, potkávám doktora Bumbyho na stanici vlaku. Vím už co udělal. Vzal dětem jejich nevinnost, identity… Pyšnil se tak moc tím, že děti v jeho péči se mají dobře, přitom z nich dělal prostituty či prostitutky a vystavoval je vymytím mozku.
To ale se mu nepovede u mě! Byl blízko, ale jsem příliš tvrdá na to, aby se mu to povedlo…Přiznává, že mu připomínám sestru, která nakonec dostala to, co chtěla…
V říši divů se konečně dostávám do vlaku celého šílenství. Potkávám Klouboučníka, Houseňáka či i královnu.
Každý na něco odkáže. Klouboučník poukáže na to, že to, že se snažím tak moc zapomenout je pouze zdrojem toho, proč jsem zmatená.
Houseňák na to, že jsem pohlcena tak moc svou vlastní bolestí, že jsem si nevšimla bolesti dětí, které jsou uvězněny v sirotčinci v péči doktora.
A královna na fakt, že Bumby, který byl posedlý Elizabeth ji znásilnil předtím, než založil oheň. A taký, že bych měla něco udělat z toho, že jsem vyvázla z domu živá.
Za pomyslným kormidlem celého vlaku není tedy nikdo jiný, než Tvůrce panenek aka doktor Bumby. Po jeho porážce v mojí říši přichází čas na porážku i v reálném životě a hrozím Bumbymu, že se o jeho činech dozví policie.
„Kdo by měl zájem o slova děvky, jenž je šílená? Vypadni.“
Jeden krok, druhý krok. Překonávám vzdálenost, co nás dělí od sebe.
Bumby najednou mizí pod koly projíždějícího vlaku.
Odcházím.
Venku je najednou krásně. Svět se proměnil v pohádkovou zónu. Zde už taký čeká Šklíba, která mě upozorní, že domů už jít znovu nemůžeme
**Zajímavost č. 2.** Pamatujete na to dítě bez noh? Ač Alenka se zbavila královny a začal se dávat její zdravotní stav do kupy, pomoc tomuto dítku symbolizovala problém v sirotčinci, kdy děti byly zneužívané doktorem Bumbym.
**Horizon Forbidden West**
**O hře**
**Datum vydaní:** 18.1.2022
**Platforma:** PS4 / PS5
**Cena:** 1849 - 2119 kč
**Moje bodování:** 10 z 10
Naše oblíbená krasavice s zrzavou kšticí je opět na scéně a tentokrát rozhodně není sama!
Horizon Forbiden West je pozoruhodná akční RPG výprava, která vám dokáže pohladit srdce úžasnými vedlejšími úkoly ale docela i natrhnout prdel velikostí nepřítele!
Hra vás na první pohled pohltí grafikou, která je naprosto ohromující a do nejmenších detailů. Nikdy jsem neviděla, že by postavě šly vidět i chloupky na obličeji. Krom tohoto vás rozhodně překvapí i velikost mapy, která je naprosto enormní!
V tomto díle budete mít možnost se podívat i do hloubek vody a poznávat i zde vodní tvory. Což významně taky ovlivnilo velikost mapy. Měla jsem původně docela strach z plavání, většinou ve hrách je docela zdlouhavé a špatně se ovládá, což tady nebyl problém, sice jsem Aloy občas nasměrovala jinde než jsem chtěla ale po pár podvodních průzkumech nebyl problém. Prostředí je velice dobře udělané a lokace ubíhá sama. Pokud ale nemáte úplně v lásce vodu, nezoufejte, na zapovězeném západě najde spoustu dalších boimů- poště, hory, zalesněné části
Nejen, že hra vyniká skvělou grafikou, ale máme zde i nepřeberné množství zbraní, která Aloy může vlastnit. Do svého arzenálu můžete zařadit bodcomet, hřebíkomet, lanostříl, strunostříl či trhací rukavice. Pokud ale chcete, můžete si Aloy vybrojit i pastičkami, bombami či granáty.
Co mě mile překvapilo byli rozhodně stroje, které byly rozhodně chytřejší než v prvním díle. A v tomto díle se jich nachází zhruba 43 různých strojů, které mají ještě tzv. špičkové varianty, která jsou silnější, ale o to šťavnatější loot nabízejí. V téhle části hry, už se nesnažíte stroj mlátit rukama nohama, ale pomalu stroji odstřelovat určité součástky, které vám odhalí váš focus.
Přišli i nové možnosti, nejen že hra vám nabídne možnost deskové hry (hra se jmenuje Úder, musím uznat moc jsem se tomu nevědovala), tak i můžete kosit zvířata a vařit z nich jídlo, která vám poskytne na určitý čas schopnosti, například lépe snášet jed.
Co se mi taky líbilo byl obrovský strom schopností, kde si můžete vybírat kterou cestou se dáte. Máte na výběr z 6 části- Válečnice, Lovkyně, Zálesačka, Přeživší, Zvědkyně a Stojmistrně. A aby toho nebylo málo tento strom můžete využívat dál použitím správně zbroje či vybrat si speciální taktiku tzv. chrabrost, která dovolí hrdince být silnější, udělat energetický výboj či mít neprůraznou zbroj.
Ještě bych zde ráda zmínila úkoly. Je to jak v každém dílu, co úkol, to doporučený level. A tady přichází na řadu vedlejší úkoly či hledání artefaktů. Mapa má docela dost úkolů, co se otevírají jak postupujete příběhem. Pokud potřebujte rychle XP, pomůže vám k tomu třeba hledání artefaktů, které se nachází v ruinách a každý má nějakou hádanku, ať již lehčí tak těžších. Pokud vás tohle ale moc nebere, můžete třeba sbírat později černé skříňky z letadel, kde výměnou dostanete neobyčejnou součástku ze stroje. Pokud ani tohle není váš šálek čaje, můžete pomáhat osvobozovat území, které je každé jinak děláno a i lidští nepřátelé jsou silnější než v prvním díle. Někdy nestačí ani dobře mířená rána do hlavy.
Vedlejší příběhy jsou rozmanité ať u ž hledáte součástky pro vaši zbraň, či řešíte vraždu nebo jdete někoho hledat do hor. Každý úkol byl příjemný a neměla jsem pocit, že bych se u nich nějak nudila.
Vlastní a originální příběhy mají i tzv. Tallneck, kteří nefungují stejně jako v prvním díle, kde stačilo vylézt na vyvýšené místo a seskočit. Do teď si pamatuju v DLC, jak jsem byla ráda, že jsme hledali součástky, aby vůbec mohl fungovat. Takto to funguje i zde. Každý Tallneck je jinak stavěný. Můžete hledat součástky, použít kluzák, dostat jej z podvody... Je to i fajn oživení hry a není to jedno a to samé dokola.
**A co bych řekla k příběhu?**
Po boji na konci prvního dílů jsme viděli jak Hádes je poražen ale taky se děje něco, co by se dít nemělo. A to, že je znovu lapen Sylensem, který s ním ještě úplně neskončil.
A tak zde máme ten stejný průser jako v prvním díle. Jenže GAYA, která se obětovala kvůli Hádovi není.
Příroda opět začíná slábnout, stroje začínají být agresivní,... Někde bude problém ale kde? Po chvilce hraní vás příběh zavede na zapovězený západ, kde by podle všeho mohla být záloha GAYI, kde se vám podaří narušit válku několika kmenů, kde hlavní problém je Regalla, která se naučila nějakým záhadným způsobem ovládat stroje.
Váš úkol, se zdá býti lehký. Najít opět GAYU a znovu spustit její systém, která pomůže zachránit svět jak jej znáte.
*A co teď? Pomůžeš Aloy k tomu, aby svět byl takový jaký má být?*
**Obsahuje SPOILERY!**
**Postavy:**
**Aloy** rozhodně v tomto dobrodružství nejede sama! Provází ji **Sylens**, kterého již známe z prvního dílu, kdy nakonci utíká s Hádem pryč.
**Erend**, který je kapitánem Oseramský válečníku.
**Varl**, je válečník z kmene Nora, stejně jako Aloy.
**Regalla**, vůdkyně povstalecké skupiny tenakthských lidí.
**Kotallo**-,Maršál a velice schopný bojovník z Nebeského klanu pod vůdcem **Hekarrem**.
**Zo**, Žalozpěvkyně pro kmen Utaru. Pomáhá lidem přejít na druhou stranu.
**Alva**, která pochází z tajemného kmene, kde je učenkyní
**GAYA**, ústřední inteligence, kterou známe již ze Zero Dawn. V prvním díle se obětuje, aby zastavila Háda.
**Tilda**, je tajemná žena s dávnou minulostí a velice silnou technikou.
Příběh nám začíná v podstatě tam kde skončil, po boss fightu v prvním díle se Aloy vypařila a po celém území byla najednou uznávaná. Ze dna se odrazila až na vrchol.
Problém ale byl ten že GAYA položila svůj život za záchranu.
Nečekáte dlouho a setkáváte se ve slunečním království s věží, která přijala signál a vy už teď moc dobře víte, že je to Silens, kterého známe již z prvního dílů.
To je hlavní důvod, proč se rozhodneme vůbec fičet na západ. Cesta tam, ale nebude tak snadná a ocitáme se v situaci kdy se Hekkaro (jeden náčelníku klanu tenakthatů) snaží uzavřít mír s Carja.
Bohužel tohle mírové dostaveníčko nedopadne vůbec dobře díky Regalle, která naruší jednání a zdá se, že s něčí pomocí ovládla stroje, které teď poslouchají povstalce.
Hekkaro se snaží s Carja vyjednat mír, zatímco Regalla si přeje válku.
Dostáváme se na západ a Aloy sleduje Sylensovy stopy do oblasti kde Hádes vznikl, ale taky byl i poškozen. Aloy skoncuje s Hádem a nachází zálohu GAYII a objevuje lokaci úložiště s Minervou, což je jedna z podfunkcí GAYIE.
V tom, ale vchází do děje další postavy a to je pár divně vypadajících lidí, co sebou mají vlastní klon Elisabeth Sobeckové. Aloy nakonec jednomu z nich čelí - Erikovi a i skrz jeho neskutečné schopnosti a neprorazitelnou zbroj se Aloy podaří uniknout.
Chvíli po tomto incidentu nás nachází Varl, se kterým se podíváme na klan Utaru a zde taky potkáváme půvabnou Zo, která se k naší partě nakonec i přidá. Kousek od klanu Utaru je taky i budova, kde je uložena Minerva. Jakmile spustíme GAYIU, odhalí nám i další 3 podfunkce- Aether, Demeter a Poseidona. Ty potřebuje GAYIA než se pustíme do ovládnutí Hefaistose, který je dost silný.
GAYIA, taky prozradí co taky probudilo Háda, signál byl zaměřen v okolí Siriuse (souhvězdí), Aloy tedy věří, že s tím má co z dočinění děti od Far Zenitů, kteří osídlovali loď Odyssey.
Vydáváme se s Aloy získat Aethera, k tomu ale potřebujeme přesvědčit náčelníka Hekarra, který požaduje pomoc s válkou proti Regalle. Po získání GAYIA zachytí nouzové volání, což brzy zjistíme, že je Beta. Zachraňujeme ji a schováváme u sebe v úkrytu. Po nějakém čase se dozvídáme, že Far Zenitové již vlastní Eluthiu, Artemis a Apola, Beta zvládla ukrást zálohu GAYI, a taky se dozvídáme, že Far Zenitové nejsou děti, jak jsme si původně mysleli. Jsou to dřívější obyvatelé země, kteří zjistili jak ovládnout stáří a na své cestě vesmírem vyvinuli i Betu z DNA Elisabeth.
Brzy se vydáváme na poutí za Poseidonem do ruin Las Vegas, kde nás čeká neskutečný podvodní svět, ale také do Kalifornie, kde na nás čeká Demeter, kde taky narazíme na záhadný klan jménem Quen, který pochází za Pacifikem a na západ přijel jen kvůli datům, která se zde mají nacházet. Po sundání Quenů narážíme na Alvu, která je jediná schopná mluvit a nemá touhu nám ustřelit hlavu. Pomocí Alvy se pak dostáváme do San Francisca, kde máme možnost se podívat do Théb, což je bunkr Teda Fara a zde potkáváme Ceoa, který je Farem naprosto posedlý. Každopádně pro projití celých Théb, zjišťujeme, že Faro se držel na živu celou dobu. Pomohla mu v tom genové terapie, která taky nakonec zmutovala. Ceo, který jediný viděl jak Faro dopadl, nařídil mužům zabít všechny co tam byli a my utíkáme ven. Ceo je nakonec rozdrcen Farovou obří sochou.
Najednou máme Omega přístup, který jsme získali v předešlé lokaci a bereme GAYU do kotle Gemini, kde jsme schopní uvěznit Hefaista ( Kotle slouží k produkci dalších strojů).
Po vysilujícím boji se nám podaří konečně zajmout i Hefaista a v tento moment přichází na scénu Far Zenitové, zabíjejí Varla, seberou Betu a my jako zázrakem přežijeme pod ochrannými křídly Tildy.
Tilda nám vysvětlí, že dříve se znala s Elisabeth a vzhlížela k ní. A taky, že si přeje aby Aloy zastavila Far Zenity.
Později zjistíme, že ten kdo pomohl Regalle ovládnout stroje byl Sylens, (kdo by to byl čekal, že ano. ) nezbyde nám nic jiného než přemoci Regallu a pak si můžete vybrat zda ji zabijete, nebo si vezmete k sobě a pomůže vám v boji. Nakonec nám pomůže i Sylens s jeho vynálezem vypnutí zbroje od Far Zenitů.
Vše dobré jednou končí a to i pomalu hra, poslední část se odehrává na základně Far Zenitů, kde prvně umírá Regalla, která se obětovala a dostala smrt hrdinky jakou si i přála. Beta později vypustí Hefaista do sítě Far Zenitů a začne vyrábět stroje, které si poradí s Far Zenitskými přízraky. Sylens zde vypíná zenitské zbroje.
Aloy a Zo zabíjí Erika.
Tilda zabíjí Gerarda, který všemu velel a zjišťujeme, že kolonie Zenitů byla vyhlazena Nemesisem, což byly vzpomínky a osobnosti digitální nesmrtelnosti. Avšak Nemesis se vyvinul a začal ničit kolonii a teď si jde pro Far Zenity. Zjišťujeme taky že Nemesis taky vyslal signál a směřuje na zem s plánem ji zničit.
Plán Zenitů byl tedy takový, že uletí Nemesis, ukradnou GAYIU a osídlí jinou planetu na kterou by Nemesis nemohl.
Tilda která tehdy nechala Elisabeth na zemi se rozhodne unést Aloy a stává se z ní finální boss fight, který je docela dost náročný, pokud máte levé ruce stejně jako já. Zde se taky dozvídáme, že Tilda byla do Elisabeth zamilovaná až po uši, ale jejich vztah nevyšel a tak chtěla aspoň Aloy, která je podobná charakterem více než Beta. Po poražení Tildy se taky dozvídáme od Sylense, že Hádes mu pověděl o Nemesis a jeho plán byl celou dobu ukradnutí lodi od Far Zenitů, nakonec ale zůstává na planetě společně s ostatními. Aloy s Betou reaktivují GAYIU a zde hlavní příběh končí.
Nakonec se ještě dozvídáme u pomníku pro Varla, že Zo, stihla za tu dobu otěhotnět a tak bude aspoň Varl Junior. Nebo Varla. Kdo ví.
**Názor:**
Na druhý díl jsem se velice těšila, ač jsem si nebyla jistá jak to vůbec odehraju. Hra mě ovšem pohltila natolik, že jsem po nějaké době zapomněla že mám vůbec v ruce ovladač a měla jsem problém spíše s mířením, ale vše šlo odklikat. Hlavní problém pro mě byl tedy spíš závěrečný boss, jelikož jsem nebyla úplně připravená a všechno dobré matro jsem si vystřílela na Erika. To byla chyba, ale vracet jsem se nechtěla.
Hra utíká velice pěkně a vedlejší úkoly jsou zajímavé, ať se jedná o hledání artefaktů, lovení Tallnecků či jen tak poflakování krajinou, hledání černých skříněk či pouze lovení dronů. Příběh byl spletitý a měl docela zajímavé rozvinutí hry. Sice nějakou dobu tušíte Tildu, ale další klon Elisabeth, se musím přiznat, nečekala jsem.
Připravte si taky dost hodin a do některých lokací se dostanete až později, co budete mít třeba kluzák, potápěcí gear a další.
O to víc, vám ale mapa taky vydrží.
**Ghost of Tsushima**
**O hře**
**Datum vydaní:** 20.7. 2020
**Platforma:** PS4 / PS5
**Cena:** 1849 - 2119 kč
**Moje bodování:** 10 z 10
**Obsahuje SPOILERY!**
Uvařte si čaj a pojďte si poslechnout příběh mladého Jina Sakai a ostrově jménem Cušima.
Píše se rok 1274, kdy se dostáváme na pláž u Komody, kde hrstka samurajů vítá Chotunchána.
Ovšem není to přátelské uvítání nýbrž krvavá jatka, kde přežije pouze náš hlavní hrdina a jeho strýc Šimura, který se Jina ujmul po vraždě jeho otce.
Jin taky přežívá díky pomoci sympatické zlodějky Yuno, která nás místy sama provází hrou.
Hra nás na začátku učí bojovat a poznáváme samurajský kodex, kde je jedno z pravidel vždy při zabíjení nepřítele se mu podívat do očí na projev úcty. Což o to, když je to jedno z prvních porušených pravidel co Jin musí porušit pokud chce přežít.
Poslání tedy je velice jednoduché a to je dostat strýce ze spárů Chotunchána, který jej vězní v hradě Keneda a aby toho nebylo málo, rozhodne se rovnou zachránit celý ostrov Cušima před mongoly.
Ve své cestě krom Yuno potkáváme mimo to i Masako Adachi, Ishikawu, Ryuza. Každý z nich má vlastní problémy, které Jin pomáhá řešit.
Yuno hledá svého bratra- Taku, který je kovář , aby s ním mohla odjet z ostrova.
Masako, která se snaží přijít na to, kdo dal vyvraždit její celý klan.
Ishikawa, který stopuje svou nadanou bývalou studentku Tamoe, která přeběhla na mongolskou stranu.
A v neposlední řadě Ryuzo, který je jeden z posledních slaměných klobouků a Jinůj kamarád z dětství.
Jinova práce a pomoc pro postavy mu pomáhá čistit ostrov Cušimu za jistou cenu a to je samurajova čest, jedna z nejdůležitějších věcí. Jin ale nachází zápal pro věc a kosí jednu osadu za druhou a staví si pomalu a jistě pověst ducha Cušimy, kterého se mongolové bojí a lidé Cušimy uznávají.
Čas je ale neúprosný a za pár hodin gameplaye stojíte před hradem Kaneda kde je Lord Šimura vězněn. Zde bojujete po boku svých přátel až na jednoho a to Ryuza, který se otočí proti vám samotným a vedete litý boj, ze kterého nakonec Ryuzo uteče i přes prosby Jina.
Osvobození Lorda je veliký úspěch a Šimura mu nabízí jeho místo nejen v rodině ale i předání funkce velitele ostrova.
I přes Jinovu snahu ale Chán společně s Ryzuem utíká a přesouvá se výše na ostrov a dění se opakuje znovu.
K dostání se k Chánovi potřebujete splnit úkoly i pro nové postavy, kde se setkáte například s Noriem, který je jeden z posledních bojových mnichů.
Yuriko, Jinova chůva, která jej naučí jedovaté šipky.
A taky nesmím zapomenout na Yamatu, který vám nesmírně může pomoci. Pokud na mapě uvidíte modrou kytku, určitě se za ní vydejte, čeká na Vás totiž cušimská legenda s odměnou. Každý příběh končí ale bojem a někdy se člověk poměrně zapotí než porazí daného nepřítele. Pokud teda nehrajete na jednoduchou, jako jsem hrála já. 🎮
Náš druhý akt se blíží ke konci a společně se spojenci utočíme na hrad Šimura, který dobydeme lehce až na jednu část, kde se v noci Jin proplíží, otráví mongoly a při otevření brány vidí strýc Jina, který za noc stihl nejen vybít celou část ale i Ryzua, který přiznal, že se spolčil s mongoly kvůli jídlu pro své roniny. V tu chvíli strýc zatracuje Jina, který sešel ze samurajské cesty a dává mu šanci vše napravit. Jin ovšem odmítá a tak Šimura zahazuje do ohně papír, který mu měl zajistit ono místo v rodině a i v politice.
V tu chvíli už také víte jak skončí celá hra.
Akt třetí je docela krátký a i odsýpá jako celá hra. Zjišťujete kde je Chán a zaskočíte ke strýcovi mu dát dopis s lokací Chána a než by člověk řekl švec, utočíte společně na Chána, který po delším a rozkouskovaném boji padá k nohám.
Je to tady. Zachránili jste ostrov!
Co vás to stálo?
Váš samurajský status a rodinu. Na vaši hlavu je vypsána odměna a prcháte. Každopádně aby to nebylo tak jednoduché čeká vás ještě jeden úkol a to je sejít se se strýčkem.
Pronesete spolu páru slov a stejně tak nebo tak, tam kde to začalo tam to i končí. Na místě kde roste červený javor a učíte se bojovat se strýčkem bojujete nyní na život a na smrt. Potom co porazíte Lorda máte dvě možnosti a to buď jej nechat žít a zahodit i ten poslední zbytek samuraje co ve vás ještě zbyl a nebo mu dopřát důstojnou smrt.
Hra kočí tím, že jste se stáhli a zbytek svého života prožijete v ústraní už nejste znám jako Jin Sakai, ale jako duch Cušimy.
**Názor:**
Hra odsýpá jako hodinky, nemáte pocity nudy a nestalo se mi, abych jela od úkolu k úkolu a nepotkala aktivitu. Ať to byl mongolský tábor, liščí svatyně či jen mongolská hlídka. Ve světe je neustále co hledat pokud nehledáte, můžete se koupat v horkých pramenech, pozorovat Jinův zadek či skládat nesmyslné haiky. A nebo jim taky smysl dát, to už je čistě na vás.
Co se týče chybek, tak občas jsem se sekla o kámen či nerovný povrch, ale nebylo to nic co by člověk nepřežil.
Pokud hrajete typem "Nalítnu tam jako tank a zničím všechno" tak to jde. Pokud hrajete raději na inkognito i to se dá velice příjemně. Každý si najde to svoje.
Úkoly mi přišly dost podobné buď někoho stopujete / mlátíte se / jedete tam a tam ale vše mi to dokázaly vynahradit scenerie, kde jsme jezdily na koních a mohli se kochat přírodou, která zde je opravdu nádherná.
Pokud ve hrách rádi fotíte, v Ghostovi si taky přijdete na své. Ve fotce můžete vše. Měnit počasí, úhel světla a spoustu dalších věcí. A to se týká i zbroje kde si můžete nejen zbroj vylepšovat ale i barvit, a to nemluvím o zbraních, které taky mají své skiny.
